Naše smolařky a štístka
Ráda bych Vám představila některé z našich kočiček, které se dostaly k nám do útulku a stále čekají na domov. Také pár kočiček, které se zdály být téměř neumístitelné a přesto domovy našli.
První ze smolařek je supersmolařka Líza. Líza přijela z Budějovic, kde studuji. Bylo to asi takhle. Jednou jsem zašla na návštěvu místního kravína politovat kravičky, ale hned u vchodu mě uvítalo spoustu hladových koček. Tak jsem je začala do kravína chodit krmit. Nejprve jsem do Prahy odvezla koťátko Maybe a Kelišku. Lízu jsem tam musela nechat, protože měla někde schovaná koťátka. Dozvěděla jsem se, že tam Lízu vyhodil sám majitel kravína, protože jeho maminka měla moc koček. Škoda že nemůžu poskytnout fotky z toho místa. Možná pro některé dobře, protože to, co tam bylo, se dá jen těžko popsat. Kočky tam žily v naprosté špíně, krmeny jen bramborami, těstovinami a občas vepřovým masem, co zbylo z místní jídelny. Kočky hubené, špinavé, zablešené a zvracející. Po zemi se válely hovězí končetiny a byl tam neuvěřitelný zápach. Jediné řešení – odvézt kočky rychle pryč. Když jsem se po čase vrátila pro Lízu, měla už zase koťátka. Paní, která jim tam dávala alespoň ty zbytky, jsem volala večer. Koťátka prý jsou na valníku se senem. Když jsem odpoledne přišla, valník byl pryč i s koťaty a Líza běhala po kravíně a s pláčem je hledala. Nikdo nevěděl kde valník je. Pak mi někdo řekl, že ho vysypávali jako podestýlku kravám. Raději jsem nešla po těch maličkých pátrat, taky bych je mohla najít -respektive jejich zbytky. Tak jsem Lízu odvezla do Prahy. Cesta vlakem se jí moc nelíbila, ale chovala se slušně, jen občas kňourala. V Praze byla šťastná. Jenže mlíčko, místo aby mizelo, se tvořilo dál a Lízu začínalo bříško bolet. Pak jsem potkala bezdomovce – trvalé dodavatele koťat. Dali mi dvě malé, asi měsíc staré, kočičky. Líza je přijala a tak měla zase svou rodinku. Jenže po kastraci, očkování a vložení Lízy do nabídky, nikdo nevolal. Tak jsme vzali Lízu ne první umísťovací výstavu. Nepomohlo jí ani to, že se důstojně předváděla na stole zcela v klidu i ve všem tom hluku. Nikdo o ní neprojevil nejmenší zájem. Ani na druhé výstavě neměla štěstí a zase jela domů. Až na třetí výstavě konečně přišla paní, která mohla Líze nabídnout vyhovující domov – možnost výběhu ven, další kočku a klidný byt bez dětí. Jenže potom pohled paní sklouzl na černého kocourka z Hodonínského útulku a bylo po radosti. Lízu si zase nikdo nevzal. A tak čeká na domov už od května 2006. Nyní je z Lízy plnoštíhlá, krásná a zdravá kočka. A i přes všechny zrady od lidí, nepřestala být mazlivá a hodná. Má však strach z hluku, proto se nehodí k dětem. Ostatní kočky snáší, v jídle není vybíravá a bude velmi vděčná za nový domov. Za vše se pak odvděčí pečlivým chytáním myší. Může žít v bytě jako gaučová kočka, ale musí mít také možnost výběhu ven. Pokud by se zde našel člověk, který by mohl dát Líze domov, kontaktujte depozitum na Praze 4. Tel.: 737 707 015
Desetiletá Babulka se v útulku narodila a to znamená, že na domov čeká už 10 let. Nevím, jek je možné, že si jí ještě nikdo nevzal. Je velmi přítulná, citlivá a vděčná svému pánovi. V Mikroazylu je zvyklá chodit ven a spát doma. Má tam ještě sestřičku Helenku, ale ta již v azylu žije jako trvalá obyvatelka. Hledáme proto člověka, který by byl ochoten poskytnout domov staré kočičce a věnovat se jí. Další možností je virtuální adopce. Babulka by zůstala bydlet u nás a ten, kdo by si jí virtuálně adoptoval, by jí hradil měsíční pobyt v azylu a chodil jí navštěvovat. Babulka má jemnou hedvábnou srst jako králíček a je opravdu moc hodná. Podrobné informace u paní Kopáčové, tel: 251 640 953, 739 027 86
Daila je plachá, sedmiměsíční kočička. Dailu máme v útulku již dva měsíce a stále si nezvykla na lidi. Ale dělá velké pokroky. Nechá se vzít do náručí i hladit a zvědavě obchází po bytě. Hledáme pro ni domov u člověka, který má už nějakou kočičku a dal by jí dostatek času s tím, že si získá její přízeň třeba až za rok. Je třeba zkušeného člověka, další stěhování by Daila nesla špatně. Nyní je v domácím depozitu s koťátky a čeká na štěstí. Pokud byste chtěli Dailušce pomoci, kontaktujte nás. Tel: 776 083 090
Ani mourečka Rambíka už rok nikdo nechce. V útulku vyrostl od malička. Proto by pro něho stěhování bylo už asi velmi obtížné, ale virtuální adopce by mohla znamenat nejrůznější dobrůtky každý den, které ostatní kočky nemají. Ale pokud by se našel někdo, kdo by měl pro Rambíka vyhovující bydlení, určitě by se Rambík mohl odstěhovat. Mourovatý kocourek Rambo, byl nalezen se svojí maminkou, kočičkou Arankou v Klecanech. Mouráček je hravý a přítulný, s ostatními koťaty vyvádí psí kusy. Snáší se dobře s dalšími kočkami a pejsky. Je to veliký mazlík a milovník dobrého jídla. Též vhodný jako kamarád k dětem. V bytě je čistotný. Hledá domov u laskavých lidí, nejlépe v bytě či domku se zahrádkou na bezpečném místě. Na nový domov čeká už necelý rok! Tel.: 251 640 953, 739 027 867
Pokud byste chtěli tedy některou z našich smolařek adoptovat, ozvěte se nám. Uvítáme nejen zájemce o kočičky, ale také dobrovolníky na úklid a na hlídání kočiček.
Denisa Zárybnická
18.02.07 hledaji-domov kocky autor: tina
Související články
Jak vybrat toaletu pro kočku?
Dáreček Ricky
Aby kočka nezvracela
Verunka
Bak a měsíc
Rita - trpěla jako pes ...
Děda vidí srdcem
Kde Vaše kočka spí?
XXX. + XXXI. mezinárodní výstava koček v Praze
Několik rad pro ty, kterým není lhostejný osud koček, které potřebují pomoc
S.O.S. - zloději v útulku!
Mikroazyl
Mikuláš na Palmovce
Domov pro kočky v Jižních Čechách
Dospělá kočka, která má ráda kachnu
Černošický útulek
Vybíráme kočku dle charakteru 2 díl
Vybíráme kočku dle charakteru
Nabídka opuštěných koťátek
Mikroazyl paní Kopáčové
Kočičí strava
Domácí zvířata a naše zdraví